KISSFri 20 Nov – Alice Cooper, Interitus
Ještě loni jsem se obával, že svého nejoblíbenějšího interpreta naživo nikdy neuvidím a rok poté odcházím podruhé nadšen z jeho koncertu v Čechách. Tentokrát jsem navíc jakožto plzeňák nemusel řešit žádné problémy s dopravou a okolo páté natěšeně opouštím domov.
Těsne před šestou dorazila naše skupinka před hokejovou halu ČEZ a byla mile překvapená, že je mezi prvními nadšenci. Musím pochválit organizaci. Tak hladce jsem se už dlouho nedostal k podiu. Naprosto nic se neprotahovalo a okolo sedmé se otevřely dveře haly. Rychle čapnout nějaký časopis a hurá na plac. Ulovili jsme druhou řadu uprostřed a čekání začalo. Díky časopisům a lidem okolo mě ta hoďka utekla vcelku rychle. A byl jsem mile překvapen, že všechno šlapalo. Začla osmá hodina a Interitus naběhl na scénu. Jejich vystoupení nijak hodnotit nebudu, nejedná se o muziku, která by mě jakýmkoliv způsobem brala. Jen si snad rýpnu do toho, že ač jsem nikdy nešel na jejich koncert, díky jejich předkapelování znám už jejich tvorbu téměř zpaměti. Naštěstí Interitus po cca 40ti minutách poděkovali publiku a uvolnili podium pro velkého principála.
Velká plachta byla natažena a za ní už se chystaly rekvizity, kterých rozhodně nebylo málo. Něco málo zvučení, plachta jde dolů a největší hudební divadlo se rozjíždí. A rozjíždí se opravdu ve velkém. Dave Mustaine (Megadeth) často prohlašuje:"Prostě to do lidí od začátkku sypeme, není potřeba slov." Tohle Cooper splňuje na sto procent. Jeho show jede a jede. Jakmile začíná jedna písnička, člověk už vůbec netuší, co se stalo v předchozí. Intro v podobě School's Out a následná úvodní Department of Youth jasně ukazuje, že všichni muzikanti dorazili ze své poslední slovenské štace bez problémů a jsou v úžasné pohodě. Za bicími sice nesedí král rocku Eric Singer, který se momentálně věnuje aktivitám s KISS, ale Jimmy DeGrasso (bývalý bubeník Megadeth) je výtečnou náhradou. Škoda, že přes fotografy jsme první 4 písničky viděli jen minimum, za což si muži s fotoaparáty vysloužili řadu nadávek. Alice mě mile překvapil, že v setlistu se alespoň dotkl mého oblíbeného alba Brutal Planet a hned ze začátku do nás nasypal Wicked Young Man, při níž si to mašíruje před lidmi. Popisovat show nemá smysl. Nevěřili tomu ani ti, kteří jí viděli na vlastní oči. Smrt se tentokrát konala hned čtyřikrát. Gilotina hned zkraje, šibenice také na Alice nezabrala, tak zkusila jeho dvorní nemocniční sestra Tiffany Lowe ještě injekční stříkačku během Poison. Během ní se už probudili i ti, kteří první část koncertu chytali dech. Na závěr byl ještě král schockrocku prošpikován bodáky a přesto opět ožívá a valí do lidí další hity. Neuvěřitelný návrat v podobě skladby Vengeance is Mine nastartoval poslední třetinu. Tato skladba stejně jako loni získala naživo ještě silnější atmosféru než na desce a Alice Cooper jakožto pavouk, lezoucí po schodech nad hlavami všech platících, byl pro mě jeden z mnoha vrcholů večera. Následná smršť nemá obdoby. Jen zkoukněte setlist, co všechno stihli muzikanti nasypat do lidí během své show. Publikum chytá korálě při Dirty Diamonds, dolary u Billion Dollar Babies, či si háže s balóny u opakování School's Out.
Nepopsatelný zážitek a stejně jako loni se pro mě stalo tohle divadlo koncertem a hudebním vrcholem roku. Klidně bych si z Alice udělal předvánoční tradici. Rozsvícená světla, nepořádek všude kolem a vyčerpáni odcházíme domů. Krásné.
Vrcholy koncertu šíleného fanouška: Department of Youth, Go To Hell, Cold Ethyl, Vengeance Is Mine, Dirty Diamonds, Under My Wheels
Setlist:
School's Out (part only) / Department of Youth / Eighteen / Wicked Young Man / Ballad of Dwight Fry / Go To Hell / Guilty / Welcome To My Nightmare / Cold Ethyl / Poison / The Awakening / From The Inside (w/ extended instrumental) / Nurse Rozetta / Is It My Body / Be My Lover / Only Women Bleed / I Never Cry / The Black Widow (Instrumental) / Vengeance Is Mine / Devil's Food / Dirty Diamonds / Billion Dollar Babies / Killer / I Love The Dead (excerpt) / No More Mr. Nice Guy / Under My Wheels / Schools Out (full version)
Ještě loni jsem se obával, že svého nejoblíbenějšího interpreta naživo nikdy neuvidím a rok poté odcházím podruhé nadšen z jeho koncertu v Čechách. Tentokrát jsem navíc jakožto plzeňák nemusel řešit žádné problémy s dopravou a okolo páté natěšeně opouštím domov.
Těsne před šestou dorazila naše skupinka před hokejovou halu ČEZ a byla mile překvapená, že je mezi prvními nadšenci. Musím pochválit organizaci. Tak hladce jsem se už dlouho nedostal k podiu. Naprosto nic se neprotahovalo a okolo sedmé se otevřely dveře haly. Rychle čapnout nějaký časopis a hurá na plac. Ulovili jsme druhou řadu uprostřed a čekání začalo. Díky časopisům a lidem okolo mě ta hoďka utekla vcelku rychle. A byl jsem mile překvapen, že všechno šlapalo. Začla osmá hodina a Interitus naběhl na scénu. Jejich vystoupení nijak hodnotit nebudu, nejedná se o muziku, která by mě jakýmkoliv způsobem brala. Jen si snad rýpnu do toho, že ač jsem nikdy nešel na jejich koncert, díky jejich předkapelování znám už jejich tvorbu téměř zpaměti. Naštěstí Interitus po cca 40ti minutách poděkovali publiku a uvolnili podium pro velkého principála.
Velká plachta byla natažena a za ní už se chystaly rekvizity, kterých rozhodně nebylo málo. Něco málo zvučení, plachta jde dolů a největší hudební divadlo se rozjíždí. A rozjíždí se opravdu ve velkém. Dave Mustaine (Megadeth) často prohlašuje:"Prostě to do lidí od začátkku sypeme, není potřeba slov." Tohle Cooper splňuje na sto procent. Jeho show jede a jede. Jakmile začíná jedna písnička, člověk už vůbec netuší, co se stalo v předchozí. Intro v podobě School's Out a následná úvodní Department of Youth jasně ukazuje, že všichni muzikanti dorazili ze své poslední slovenské štace bez problémů a jsou v úžasné pohodě. Za bicími sice nesedí král rocku Eric Singer, který se momentálně věnuje aktivitám s KISS, ale Jimmy DeGrasso (bývalý bubeník Megadeth) je výtečnou náhradou. Škoda, že přes fotografy jsme první 4 písničky viděli jen minimum, za což si muži s fotoaparáty vysloužili řadu nadávek. Alice mě mile překvapil, že v setlistu se alespoň dotkl mého oblíbeného alba Brutal Planet a hned ze začátku do nás nasypal Wicked Young Man, při níž si to mašíruje před lidmi. Popisovat show nemá smysl. Nevěřili tomu ani ti, kteří jí viděli na vlastní oči. Smrt se tentokrát konala hned čtyřikrát. Gilotina hned zkraje, šibenice také na Alice nezabrala, tak zkusila jeho dvorní nemocniční sestra Tiffany Lowe ještě injekční stříkačku během Poison. Během ní se už probudili i ti, kteří první část koncertu chytali dech. Na závěr byl ještě král schockrocku prošpikován bodáky a přesto opět ožívá a valí do lidí další hity. Neuvěřitelný návrat v podobě skladby Vengeance is Mine nastartoval poslední třetinu. Tato skladba stejně jako loni získala naživo ještě silnější atmosféru než na desce a Alice Cooper jakožto pavouk, lezoucí po schodech nad hlavami všech platících, byl pro mě jeden z mnoha vrcholů večera. Následná smršť nemá obdoby. Jen zkoukněte setlist, co všechno stihli muzikanti nasypat do lidí během své show. Publikum chytá korálě při Dirty Diamonds, dolary u Billion Dollar Babies, či si háže s balóny u opakování School's Out.
Nepopsatelný zážitek a stejně jako loni se pro mě stalo tohle divadlo koncertem a hudebním vrcholem roku. Klidně bych si z Alice udělal předvánoční tradici. Rozsvícená světla, nepořádek všude kolem a vyčerpáni odcházíme domů. Krásné.
Vrcholy koncertu šíleného fanouška: Department of Youth, Go To Hell, Cold Ethyl, Vengeance Is Mine, Dirty Diamonds, Under My Wheels
Setlist:
School's Out (part only) / Department of Youth / Eighteen / Wicked Young Man / Ballad of Dwight Fry / Go To Hell / Guilty / Welcome To My Nightmare / Cold Ethyl / Poison / The Awakening / From The Inside (w/ extended instrumental) / Nurse Rozetta / Is It My Body / Be My Lover / Only Women Bleed / I Never Cry / The Black Widow (Instrumental) / Vengeance Is Mine / Devil's Food / Dirty Diamonds / Billion Dollar Babies / Killer / I Love The Dead (excerpt) / No More Mr. Nice Guy / Under My Wheels / Schools Out (full version)
st track: (20 Feb 2009)
